Připravili jsme pro Vás několik zajímavých dokumentů o historii Leštinky
|
|
Hrady nad údolím potoka Žejbro v Leštince | stáhnout |
Vznik Leštinky a počátky panství Rychmburk | stáhnout |
Leštinka součástí panství Rychmburk | stáhnout |
Zpráva o Leštince z roku 1511 | stáhnout |
První úředně známí obyvatelé obce Leštinka | stáhnout |
Leštinka ve 21. roce třicetileté války | stáhnout |
Leštinka na Müllerově mapě Čech | stáhnout |
Nejstarší známé vyobrazení Leštinky | stáhnout |
V Tejně | stáhnout |
Dolování uhlí v „Dusavci“ | stáhnout |
Mapa hranic panství Rychmburk a Nasavrky z roku 1754 | stáhnout |
Povolení sňatků | stáhnout |
Kronika a kronikáři obce Leštinka | stáhnout |
Železnice v okolí Leštinky | stáhnout |
Majetek obce Leštinka v roce 1863 | stáhnout |
Matrika usedlých obyvatel obce Leštinka | stáhnout |
Ležáky – 24.červen 1942, den kdy přišla válka | stáhnout |
Nejstarší dochované zprávy o naší obci Leštinka | stáhnout |
Název obce, jak uvádí kronika psaná od roku 1839 nepochybně vznikl od řeky, která od Žďárce se okolo vsi táhne a jméno Leština má. Dnes je po létech přejmenována na Žejbro.Tento po většinu roku nevinně vyhlížející potůček v posledních letech i přes léto vysychající se dokáže při prudkém jarním tání změnit ve velmi dravou řeku, která především díky regulaci nepůsobí vážné škody. Pouze dle historických záznamů v roce 1880 a v srpnu roku 1953 po vydatných deštích dosáhla voda do neuvěřitelné výše jednoho metrů nad úrovní mostu.
Leštinka je v době bájí a pověstí úzce spojována s hradem Cejřov a černým loupeživým rytířem. Přirozenou souvislost lze hledat i mezi středověkým strážištěm Na Hradě a osadou rozkládající se v údolí pod ním. I v pohádce se vyskytující Princeznin palouček se údajně rozkládal v krásném leštineckém údolí. Ohromný pohádkový most jež toto údolí přepínal a z něhož se princezna zřítila, si lze při troše fantazie představit, ale těžko dnes už hledat nějaké byť jen velmi nepatrné historické pozůstatky. Dle doložených historických údajů obec vždy náležela k Rychumburskému panství a také první písemná zmínka o obci je z 8. června1392, kdy byl do zemských desek v Praze vložen zápis , jimž předává Smyl Flaška z Rychumburku panu z Berkova a Bočkovi z Poděbrad hrad Rychumburk, Skuteč, Hlinsko, Svratku a 58 obcí tohoto panství.
Obec Leštinka se rozkládá v pahorkaté části Českomoravské vysočiny. Dolní část je rozprostřena v údolí rokliny podél pravého břehu potoka. Zbývající obydlí v minulosti především hospodářská stavení se nacházejí v horní části. V obci v současné době žije pouze 146 občanů v 38 domech , 5 jich slouží k rekreaci a zbývajících 5 je neobydlených, to ale v roce 1930 v 53 popisových číslech žilo 298 obyvatel. Geologická stavba území je tvořena žulou a křídovými jílovci, kterých bylo v minulosti, ale i v současnosti využíváno k těžbě v místních lomech, které poskytovaly před 2. světovou válkou zaměstnání až pro 600 lidí. Práce v těchto lomech byla zdrojem obživy pro většinu obyvatel naší obce. Bývalé zatopené lomy jež jsou rozesety po celém okolí slouží jako velmi oblíbená místa ke koupání. V lomu „Družstvo“ vznikla potápěčská škola..
Mezi historické památky v obci patří stojící železný kříž s Kristem na horní návsi, který byl ustaven v roce 1833, letopočet 1931 jež je vyryt na podstavci je datem posledních úprav. Zvon z dřevěné zvoničky z roku 1832 byl zabudován do střechy hasičské zbrojnice. Z přírodních úkazů stojí za zaznamenání mohutný dub letní s obvodem kmene 510 cm a výškou 31 m, který roste v zahradě starého mlýna na křižovatce silnic Leštinka –Skutíčko –Vrbatův Kostelec. V přilehlém lese Dusaveci je vytesána v pískovcovém bloku jeskyně Drápka. V nedalekém Vrbatově Kostelci je na faře gotický kalich z 15. století , asi dar havířů včelákovských. V okolí Kostelce je prý zakopáno bohoslužebné náčiní kláštera podlažického. Obec Leštinka je rodištěm českého spisovatele Františka Hromádky.
Obec Leštinka
Začátkem dvacátého století spadá obec pod správu okresu Vysoké Mýto a kraj Chrudim.
Reorganizace státní správy a zřízení místních národních výborů v roce 1949 přesunula obec pod okres Hlinsko v Čechách a kraj Pardubice.
Další reorganizace státní správy v roce 2002 vedená snahou o větší dostupnost pro občany zavádí dvojstupňový systém řízení, ruší okresy a zůstávají kraje.
Naše obec patří pod nově vzniklý Pardubický kraj.
Nutno vyzvednout notnou dávku patriotismu a úspěšnou snahu o zachování správy obce vlastními silami.
Dnes si jen těžko dokážeme představit snahu okresních orgánů, především v 80 letech o sloučení či přidružení obce k tzv. střediskovým obcím. V úvahu připadal Vrbatův Kostelec, Prosetín, nebo dokonce Skuteč., ale místním představitelům se podařilo samostatnost obce s cca 150 obyvateli uhájit. Vskutku rarita nejen v okrese Chrudim.
Při přehledu vedoucích představitelů obce, ať už se nazývají rychtáři, starostové, předsedové či opět starostové jsme vycházeli ze čtyř svazků kronik, přičemž první se začala psát roku 1839. První dva svazky kroniky na sebe plynule nenavazují, jsou případně zpětně dopisovány a tak nelze zaručit, případně ověřit správnost všech údajů.
Především v prvním díle kroniky se některé údaje navzájem překrývají.
Přesto se podařilo sestavit přehled vedoucích funkcionářů obce Leštinka od roku 1788 až do dneška.
Závěrem ještě jedou připomínáme, že zjištěné informace jsou pouze ze zdroje místních kronik a v období, která byla dopisována zpětně mohlo dojít k případnému omylu.
V případě hlubšího zájmu je nutno využít materiálu uložených ve Státním oblastním archivu Zámrsk.
Přehled vedoucích funkcionářů obce Leštinka
1788 1790 Norbert Štulík
1791 1793 Jan Chaloupka
1794 1807 Václav Chaloupka
1808 1814 Antonín Šulc
1815 1823 Jan Novotný
1824 1826 Antonín Novotný
1827 1839 Jan Cepl
1840 1849 Jan Erzel
1850 1860 Karel Pospíšil
1861 1879 Václav Cepl
1880 1890 Jan Novotný
1891 xxxx Jan Zvěřina
xxxx 1901 Jan Vrběcký
1902 1913 Fantišek Hruška
1914 xxxx Jan Novotný
1938 1944 Josef Zach
1945 1947 František Polák
1948 1953 František Horych
1954 1963 František Jarý
1964 1970 Stanislav Cepl
1971 1972 František Jarý
1973 1976 František Mikan
1977 1985 Miloslav Cepl
1986 1990 Josef Kolbaba
1991 1999 Stanislav Cepl
2000 2002 Petr Stehno
2002 Ing. Josef Modráček
V naší obci Leštinka se konají pouťové oslavy vždy o sv.
Antonínovi
.
13.6. Svatý Antonín z Padovy
Je patronem :
za znovunalezení ztracených věcí; milujících, manželství, žen a dětí, těhotných žen, za šťastný porod, proti neplodnosti; starých lidí; chudých; cestujících; pekařů, horníků, lodníků, námořníků, trosečníků, pastýřů vepřů, pošťáků a pracujících na poště; proti horečce, proti nemocem dobytka, proti moru; proti ztroskotání lodi, proti válečným útrapám, pomocník v každé nouzi; františkánů; zvířat, koní; proti lichvě a úrokům.
Atributy:
kniha, lilie, hostie, skříňka s poklady, kříž. Bývá zobrazován, jak káže rybám, nebo jak se osel klaní před hostií v jeho ruce. Nejčastěji je však na obrazech s malým Ježíškem v náručí.
Žil v 13. století. Narodil se roku 1195 Lisabonu v Portugalsku ve zbožné šlechtické rodině. Křestním jménem se jmenoval Fernandéz. Již v patnácti letech vstoupil k augustiniánům do kláštera sv. Vincence, kam za ním stále chodili příbuzní a vyrušovali ho od studia, takže po nějaké době přestoupil do kláštera v Coimbře, kde zůstal až do svých 25 let. Dostalo se mu důkladného teologického vzdělání.
Po několika letech v Maroku muslimové umučili pět františkánských misionářů. Jejich těla byla převezena do Portugalska a pohřbena za účasti obrovského množství lidí. Na pohřbu byl i mladý Antonín a hluboce ho to dojalo. Rozhodl se je následovat. Vstoupil mezi františkány do kláštera v Coimbře, přijal zde jméno Antonín a odjel do Afriky, aby pracoval mezi muslimy. Hned po příjezdu však těžce onemocněl zimnicí a byl několik měsíců upoután na lůžko. Musel se vrátit do Evropy. Na zpáteční cestě zahnala bouře jeho loď k břehům ostrova Sicílie. Šel do Assisi, aby tu poznal zakladatele františkánů, sv. Františka. Uviděl ho, ale když prosil, aby ho vzali do některého z klášterů, neuspěl. Byl po nemoci totiž ještě celý zesláblý a nemohl by dělat namáhavou tělesnou práci. Nakonec ho ale přijali do osamělého horského kláštera blízko Forli, kde žili jen čtyři mnichové.
Antonín se snažil dělat i ty nejtěžší práce a nikomu neřekl nic o svém původu a vzdělání. Po čase byl poslán do Forli ke kněžskému svěcení. Bylo tam mnoho kleriků z řádu františkánského i dominikánského. Představený je vyzval, aby někdo z nich pronesl duchovní řeč před slavnostním jídlem. Když nikdo nechtěl, začal mluvit Antonín. Nejprve nesměle a prostě, ale poznenáhlu řečnil se takovou učeností a neodolatelnou výmluvností, že všichni žasli. Následně byl poslán na studia a věnoval se kazatelskému úřadu.
Byl pozoruhodným znalcem Bible a jeho kázání dokázala ovlivnit prosté lidi i učence. Kázal v kostelech, na náměstích i na mořských plážích a jeho strhující proslovy si přišlo poslechnout někdy až 30 tisíc lidí a tlačenici museli zabraňovat pořadatelé. V Rimini se mu stalo, že ho zprvu nikdo neposlouchal a najednou vystrčily ryby hlavy z vody a naslouchaly mu. Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku dali pokřtít. V Padově někteří lidé přicházeli do kostela zaujmout výhodné místo u kazatelny už o půlnoci. Nikdo si nebral zvlášť pěkné šaty, protože to Antonín hlavně o půstu neviděl rád. Když sestoupil s kazatelny, vrhli se mu posluchači k nohám a líbali jeho hrubý mnišský oděv. Podle legendy se prý jeden pohan posmíval svaté hostii a k všeobecnému údivu se jeho osel sám uklonil před hostií, kterou držel Antonín v ruce.
Podle jiné legendy se Antonín setkal s veronským knížetem Ezzelinem, který nechal povraždit 10 tisíc lidí, a pohrozil mu, že jestli nepřestane, rozdrtí ho trestající ruka Boží. Tyran se tak zalekl, že slíbil polepšení. Chtěl však nejdříve Antonína vyzkoušet, jestli se sám chová podle toho, co hlásá. Nechal mu poslat skvostný dar, a služebníkům nařídil, aby Antonína zabili, jestli dar přijme. Antonín se při spatření darů zhrozil a řekl poslům: “Rychle ty věci odneste, aby se dům neposkvrnil uloupeným bohatstvím.” Poslové vyřídili jeho slova Ezzelinovi a ten pravil: “Opravdu je to muž Boží.”
Antonín procestoval severní Itálii, kde úspěšně vyvracel bludy tamější sekty katarů, a v Jižní Francii se účastnil křižáckého tažení proti sektě albigenských. Kázal i v Toulouse, středisku sektářů, kde měly Antonínovy promluvy takový úspěch, že se mu říkalo “kladivo kacířů”. Založil zde několik klášterů a nakonec se usadil v Padově. Jednou mluvil k veřejnosti v přítomnosti papeže Řehoře IX. a když ten viděl ohromující účinky jeho kázání, nazval ho “archou svatého Písma”. Po vyslechnutí Antonínových slov nevěstky, zloději a další příživníci činili pokání, lichváři vraceli úroky a dlužníci byli propouštěni z vězení. V té době byl prosazen zákon, že dlužník ručí svým majetkem, ne osobou a svobodou, který platí dodnes. Texty některých Antonínových kázání se zachovaly.
Svatý Antonín měl chatrné zdraví a vyčerpán dlouhými misijními cestami se v roce 1231 uchýlil na statek Campo di San Pietro nedaleko Padovy. Nechal si v koruně ořechu postavit vzdušné sídlo a tam trávil volný čas. Cítil však, že se blíží smrt a odebral se těžce nemocen do bytu zpovědníka karmelitek na padovském předměstí. 13. června 1231 zde zemřel ve věku pouhých 36 let.
V roce 1263 byla postavena basilika zasvěcená sv. Antonínovi a byly sem přeneseny jeho ostatky. U hrobu se udály mnohé zázraky a sv. Bonaventura řekl : “Hledáš-li zázraky, jdi k Antonínovi.”
Tradice pouťových požehnání v naší obci.
Podle vyprávění paní Pondělíčkové se za jejího mládí chodilo o pouti průvodem z Leštinky do Skutíčka. Občané se svatými obrazy a květinami vyšli za zpěvu a hudby z Leštinky. Šli pomalu po cestě směrem ke Skutči, až došli do Skutíčka. Zde na ně již čekal pan farář ze Skutče. Průvod se otočil a pak za předříkávání motliteb a sborového odpovídání poutníků pokračoval zpět do Leštinky. V Leštince na návsi u křížku byla sloužena mše svatá.
Té se zúčastnila většina občanů a dětí z Leštinky. Na závěr pouťových oslav se pana faráře ujala a starala se o něho některá rodina z Leštinky (každý rok se postupně jednotlivé rodiny střídaly) a pozvala jej na přátelské posezení a pohoštění do svého domu.
Současnost pouťových požehnání v naší obci.
Na tradici konání mší u křížku chtěli v letošním roce 2007 navázat někteří naši občané Leštinky. Ve spolupráci s obecním úřadem byl proto proveden úklid prostranství na návsi a nově byla osázena předzahrádka u křížku. Původní rostliny byly nahrazeny stále zelenými nízkými jehličnany a obsypány kůrou a oblázky tak, aby zde nerostla zbytečně tráva. Po starém kaštanu byla na jaře před křížkem vysazena mladá lípa. Byl i opraven poškozený plot a kamenná podezdívka předzahrádky po kácení kaštanu.
V pátek dne 15.6.2007 přijel do obce pan farář Jan Uhlíř ze Skutče a u křížku na návsi sloužil pouťovou pobožnost. Začátek byl navečer v 18 hodin.
Pro starší občany zde byly k dispozici židle. Přišlo mnoho občanů jak starších tak i mladých.. Mohli si zde zavzpomínat, zazpívat nábožné písně za doprovodu varhan a pomodlit se za zemřelé příbuzné a přátele, kteří již mezi námi nejsou.
Pan farář Uhlíř vzpomenul a připomněl zásluhy sv. Antonína, který i jemu pomáhal na zájezdu do Říma , když se zde ztratila jedna paní ze zájezdu. Vše na tomto zájezdu šťastně skončilo a ztracená paní se po jeho vroucí modlitbě ke sv. Antonínovi našla. Pan farář vyslovil i potěšení, že na základě přání paní Pondělíčkové a občanů Leštinky došlo k obnovení tradice pouťových oslav v naší obci.
Věříme, že tato tradice bude dále pokračovat i když pan farář Jan Uhlíř ze skutečské farnosti odchází jinam a přijde na jeho místo do Skutče jeho nástupce.
Zde jsou některé obrázky :